Aby svět uvěřil ... aneb nechme si umýt nohy

Aby svět uvěřil …

Aneb nechme si umýt nohy

V nedávné době jsme byli svědky mnoha emotivních projevů. Někdo se přiklonil vlevo, jiný vpravo a další byl zahrnut tolika negativními informacemi, že nevolil ze dvou zbývajících uchazečů žádného.

Zajisté záleží na tom, koho zvolíme, avšak nezapomínejme, že politikové přicházejí a odcházejí, ale Bůh je věčný. Proto žádného nepřeceňujme. Každý státník-stejně jako kterýkoliv jiný člověk-bude ze svých činů před Boží tváří skládat účty.

 Slova: „Bohu jedinému se budeš klanět a jemu jedinému sloužit“ mají stálou platnost.

Bratři. Na jednom bychom se shodnout mohli a měli. Vždyť přece již dávno před epizodou těchto voleb jsme se rozhodli pro toho, kdo dává našim životům určující směr a jehož slova jsou pro nás normou všech norem.

My máme daleko většího krále než jakým je kterýkoli státník, náš Pán dal za nás život.

 Nyní je zapotřebí se nově spojit, pokračovat v evangelizaci a obnově světa. Vždy, za všech situací-dokonce ani v době pronásledování-nám nikdo nemůže  vzít možnost žít podle Boží vůle, plnit Jeho přání, milovat Boha a bližního. Právě tohle je daleko potřebnější než slovní šermování.  Spory a hádky – to není naše cesta, tím pouze ztrácíme čas. Když se apoštolové jeden nad druhým povyšovali, udělil jim Ježíš lekci lásky, vzájemné služby, bratrství a pokory. Zdá se, že také my … rozdělení a hádaví-dříve než budeme uschopněni dělat velké věci, potřebujeme si opět nechat od Krista umýt nohy.

A nyní to nejdůležitější, co bych chtěl dnes říci. V pohnuté chvíli při poslední večeři vyjádřil Pán Ježíš přání: „Aby všichni jedno byli, aby svět uvěřil…“ Jednejme tedy tak, aby svět mohl skrze nás uvěřit, neboť skrze naše rozdělení uvěřit nemůže.

Cituji z jednoho inspirativního článku: „Věřím, že pokud my budeme lepšími lidmi, tak to z nás bude sršet do všech koutů a že i přesto, že by náš národ trpěl, my budeme jeho světlem a solí.“

Kéž se tak stane.