Láskyplný vztah k dítěti od jeho početí

Láskyplný vztah k dítěti od jeho početí

Jak se připravit na ten neocenitelný dar, kterým je narození dítěte? Jak s ním komunikovat a vytvářet vztah již v době těhotenství? Těchto otázek se dotýká dětská psycholožka PhDr. Ilona Špaňhelová, která má praxi s prenatálním poradenstvím.

Lidský život začíná okamžikem oplodnění. Lidská osobnost se vytváří se všemi svými vlohami i temperamentovým zaměřením. Vzniká tak úžasný a jedinečný člověk.

                Dítě v prenatálním období je malinká, ale velmi „vnímavá“ osobnost. Je výborné, když rodiče – hlavně maminka – s dítětem komunikují.

                Znamená to nejen s ním mluvit, ale především na něj myslet, těšit se na něj. Mluvit s ním svou „vnitřní“ tichou řečí. Přijímat ho do svého života a počítat s tím, že do něho bude už navždy patřit.

                Později se tato komunikace projevuje i tím, že ho hladí, kolébá či mu zpívá písničky, některé maminky mu i čtou už v prenatálním období pohádky.

                Když si maminka prožívá v období těhotenství nějakou těžkost, je výborné, pokud si ji nenechává jen sama pro sebe, mluví o ní s nejbližšími a pokud je to pro ni přirozené, i s dítětem. Tak se uvolňuje její negativní emoce, prožitek těžkosti se stává lehčím, jednodušším, a to pozitivně působí i na dítě.

                Samozřejmě k tomu všemu se má přidat i tatínek, aby i jeho život byl už od počátku bohatší o skutečnost, že má potomka, kterého vnímá a těší se na něj. A pokud jsou v rodině i starší sourozenci, přiberme je také do vytváření vztahu mezi nimi a miminkem v bříšku.

                Intenzita prožívání toho, že matka už není sama, je zřetelná poté, kdy jsou pro ni znatelné pohyby miminka. Má jasnou odpověď. Není sama, nový človíček se jasně hlásí o slovo.

                Dítě v matčině lůně reaguje na zvuky, řeč, hudbu, zpěv. Některé maminky mají zkušenost, že při zpěvu stejných písní nebo ukolébavek, když už je dítě na světě, se dokáže rychleji zklidnit, protože na ně bylo zvyklé už v bříšku.

                Častokrát i temperament dítěte se může odhadovat již v prenatálním období. Pokud je dítě u maminky spíš klidnější, je předpoklad, že bude klidnější i ve svém životě. Když se mamince zdá, že ji dítě bombarduje svými pohyby, je předpoklad, že i ve svém životě bude spíše temperamentní.

                Dítě má také rádo dotyky nejbližších – maminčino hlazení, kolébání. Pokud to udělá tatínek, je to pro něj výborná chvíle přijetí a lásky.

                Dítě dobře vnímá tlukot mateřského srdce. Je to zvuk, na který bylo zvyklé celých devět měsíců. Také proto se dítě po narození přikládá matce k srdci.

                Také chování a kolébání po narození je mu velmi milé, protože bylo přirozeně zvyklé na matčin pohyb, matčinu chůzi, při které se kolébalo v jejím lůně.

                Vnitřní naladění na dítě je výborný předpoklad pro to, aby se dítě narodilo do rodiny, která ho přijme a bude ho milovat.

                V nitřní rozhovor s Bohem jako dík za toto dítě, vnitřní spojení s Bohem a odevzdávání života dítěte i celé rodiny do jeho rukou matce přináší do srdce pokoj a větší sílu k prožívání přítomnosti. Pokud se dokáže o tyto pocity rozdělit i s ostatními členy rodiny, přináší to jejich větší stmelení, novou sílu a pokoj v jejich vzájemných vztazích.

                Každé dítě je jedinečný dar. Každé dítě je specifické, jedinečné, unikátní.

                Bylo rodičům svěřeno, aby s ním žili, vnímali ho, navigovali ho v životě, milovali ho a naslouchali mu.

                Važme si tohoto daru.

Převzato z časopisu Nové město                                                                           Ilona Špaňhelová