Bratrské napomenutí

Bratrské napomenutí

Článek je velice zajímavým zamyšlením kněze naší farnosti na téma bratrské napomenutí.

Možná si někteří vzpomenete, že jsme v evangeliu slyšeli o tom, jak Pán Ježíš přísně pokáral apoštola Petra slovy: „Jdi mi z očí, satane, protože nemáš na mysli věci božské, ale lidské!“ A připomenul nám tak, že projevem lásky není jen přikyvování ke všemu, co vidím a slyším kolem, ale někdy je projevem lásky také pokárání, napomenutí druhého. --- Boží slovo, jak čtení z proroka Ezechiela, tak evangelium, o tomto napomenutí druhého hovoří. 

To bratrské napomenutí, je ale velice choulostivá a nesnadná záležitost. --- 

Proto nás možná ani neudivuje, že mnoho lidí, včetně nás, s tím mnohdy nechce mít nic společného. Mnoho lidí si totiž řekne: Je to přece jeho věc, má svůj rozum a svobodnou vůli. A všichni známe to rčení: Co tě nepálí, to nehas. --- 

To je jeden extrém, jedna strana mince. A tou druhou stranou mince je, že my se mnohdy snažíme napomenout kohokoli a kdykoli, aniž k tomu máme důvod. To je druhý extrém. --- 

Málokdo má ale v dnešní společnosti odvahu druhého správně napomenout. Naše společnost totiž preferuje takovou přehnanou toleranci osobního jednání a často se pak stává, že člověk ztrácí jasné rozlišení mezi dobrem a zlem. --- 

Svědomí dnešních lidí je "vychováváno" hromadnými sdělovacími prostředky, které se snaží přehlušit dobrý základ, ze kterého svědomí vychází. A v dnešní době svobody a osobní nezávislosti se napomenutí od druhých mnohdy chápe jako útok na osobní svobodu. --- 

My ale nemůžeme jen tak lhostejně přejít kolem hříchu, okolo člověka, který dělá špatnosti, který se dopouští hříchu. V tom prvním čtení z knihy proroka Ezechiela jsme slyšeli: "Nuže, synu člověka, ustanovil jsem tě strážným pro Izraelův dům.“ --- 

„Když řeknu bezbožnému: Zemřeš! a ty mu nebudeš domlouvat, aby se odvrátil od svého chování, umře on, bezbožník, pro svou nepravost, ale jeho krev budu vymáhat z tvé ruky. Když se však budeš snažit odvrátit bezbožného od jeho chování, aby se změnil, ale on nezmění své chování, zemře pro svoji nepravost, ty však sám sebe zachráníš." Tolik, bratři a sestry, už Starý zákon k tomu bratrskému napomenutí druhého. 

Při tom bratrském napomenutí, ale nejde o to druhého pomluvit nebo zkritizovat a už vůbec ne o nějaký soud nad druhým. --- 

Pán Ježíš nás nepovzbuzuje k nějakým honům na chyby druhých, ale ten biblický pohled toho bratrského napomínání je naštěstí trochu jiný, než jak jej známe z běžného života. --- 

A z té naší strany se při tom vzájemném napomínání vyžadují určité podmínky. Na prvním místě to znamená, že pokud chceme druhého napomínat v duchu evangelia, tak jak nás tomu Pán Ježíš učí, tak takové bratrské napomenutí vylučuje každou touhu po pomstě a má se odehrávat v atmosféře laskavosti, a ne ve vzteku a s křikem, když mi tečou nervy. --- 

Mám druhého napomenout v soukromí, mezi čtyřma očima, ne před druhýma, abych ho ztrapnil, nebo ho pak za zády pomluvit. --- 

A dále se ode mne očekává, abych se naučil vidět druhého „Božíma očima“, v Božím postoji milosrdné lásky, která nechce smrt hříšníka, ale život, aby se obrátil od svého špatného jednání. --- 

Proto je důležité, abychom se při tom našem bratrském napomínání nechali vést milosrdnou láskou, která nás naučí jakési šetrnosti a citlivosti vůči druhému, která nechce druhého zranit, ale odstranit jakýsi „zhoubný nádor“. ---

Podobně jako chirurg, který musí zasáhnout s velkou citlivostí a precizností, zároveň ale s jistotou, aby odstranil jen to, co je zhoubné, a ne celého člověka. --- 

Ze zkušenosti ale, bratři a sestry víme, že někdy však nepomůže ani sebelépe míněné „napomenutí“. A k obrácení, k napravení, druhého nepomohu mnohdy ani tak neustálým napomínáním, jako spíš příkladem svého života. --- 

Ať už tedy žijeme v rodině nebo jiném společenství, pak máme těžký, ale krásný úkol: sloužit životu těch, které nám Bůh svěřil, i tím, že jim naši lásku někdy projevíme i tím bratrským napomenutím, když vidíme, že někdo z našich blízkých nežije, tak jak má. --- 

Ze zkušenosti také ale víme, že přes to naše napomenutí druhých nedokážeme vytvořit život bez různých nedorozumění, chyb a zranění druhých, ale dokážeme si vzájemně odpouštět. --- 

A jak jsme slyšeli v druhém čtení z listu apoštola Pavla, tak on píše: „Nebuďte nikomu nic dlužni, jen vzájemnou lásku.“ A touto zásadou bychom se měli řídit i při tom našem napomínání druhých. --- 

Ona ale neexistuje jen povinnost napomínat druhé, ale také ochota nechat se od druhých napomenout. A dokonce platí, že jedině ten, kdo se nechá od druhých napomínat, tak on sám je dostatečně zralý, aby sám mohl napomínat druhé. --- 

To bratrské napomenutí je ale, jak jsem říkal, jedno z nejtěžších umění, protože od nás vyžaduje lásku, trpělivost, dobrotu srdce, moudrost a zodpovědnost. Když se tomu ale naučíme tak, jak nás tomu učí Boží slovo, pak pomůžeme nejen sobě a druhým, ale celému společenství církve. --- 

Prosme tedy o tu moudrost, trpělivost a lásku, o to, aby nás Pán naučil správně uskutečňovat to bratrské napomínání, tak aby vycházelo z lásky, která na sebe zapomíná a hledá dobro druhého.