KOMU MOHU VĚŘIT?

Komu mohu věřit?

Jel jsem do společenství. Ale hlavou se mně honily různé myšlenky, neboť právě před cestou mi kamarád přeposlal ukázky nabídek, které chodí na školy, byl jsem z toho rozhozený. Komu mají mladí lidé věřit? Dříve se předpokládalo, že učitel nebo lékař, případně lidé s tituly jsou autority, které bereme vážně. Byli vážení. V tomto smyslu se velmi mnoho změnilo, motivaci a úmysly každého musíme zkoumat. Již nevíme, jestli škola bude děti dobře vychovávat v souladu s naším přesvědčením, nevíme, jestli gynekolog nemá potřísněné ruce krví nevinných, nevíme, zda nám dává dobré nebo špatné rady. Znám několik příkladů ze života, kdy nastávající maminka byla upozorněna, že jejich dítě bude postižené a narodilo se zdravé. Kladl jsem si otázky, jak se bude společnost vyvíjet dál, když na prvním místě ve stupnici hodnot nebude pravý Bůh, ale zástupné náhražky, například peníze. Kolik lidí má citlivé svědomí a nejprve se táže: „Je správné, co dělám?“ Nebo - aniž by zapojili svědomí - ptají se jen: „Kolik na něm vydělám?“ Nestávají se peníze novodobou modlou? Měl jsem i plno jiných starostí. Není mi lhostejné, jak nepravdivý se vytváří mediální obraz církve, každá chyba je zveličena, každý klad umenšen. Jak vystřižené z předpovědi: „Budou mluvit všechno zlé lživě proti vám.“

 Potom se stalo se něco podobného, jako když přijdete z přítmí světa do světla. Přicházím na místo, kde bude společenství probíhat. Sál se začíná pomalu plnit lidmi. Lidmi příjemnými, laskavými, kteří se snaží žít podle evangelia. Jsou zastoupeny všechny generace, je zde hodně mladých rodin s dětmi.  Vyzařují vzájemnou lásku, vyměňují si zkušenost s žitým slovem, hledají Boží vůli, slyším zpěv nádherných křesťanských písní, následuje mše svatá. Přestávám mít strach o osud církve u nás, obavy jsou překryté něčím úžasně pozitivním. Těmto lidem mohu věřit, neboť oni uvěřili Ježíši a Ježíš je tady přítomný mezi námi, jak slíbil. Znovu prožívám větu: „Kde jsou dva nebo tři ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ Uvědomuji si, že nejenom na tomto místě, ale také na jiných místech působí prostřednictvím mnoha společenství, prostřednictvím svátostí, duchovních obnov, misií a bezpočtu dalších aktivit. Je s námi jak řekl: „Já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku.“ (Mt 28, 20)     

Jeho církev žije, je krásná a my máme milost k ní náležet.