Babičko, tvá duše je stále krásnější.
Navštívil jsem babičku společně s její vnučkou a zaujal mě jejich rozhovor.
Babička si stýská na svůj zdravotní stav. Má 94 roků, slyší pouze se sluchátky, málo vidí, chůze je pro ni značně obtížná, udělá stěží jen několik kroků, a to pouze v případě, když se něčeho pevného přidržuje. Bolí ji klouby a celkově slábne. Věk se na této kdysi zdatné a pracovité paní podepsal.
Tyto věci lze vidět, ale vnučka u ní citlivě vnímá ještě něco jiného. Tato babička má v rukou růženec a často se modlí. Když má možnost, přijímá eucharistii. Duše se očišťuje a připravuje na setkání s Ježíšem.
A vnučka jí říká:“Babičko, tvá duše je krásná, je čím dál krásnější. Kdyby lidi viděli krásu Tvé duše, ti by se divili.“
Opět se mi potvrzuje, že správně vidíme jen srdcem a důležité věci bývají lidskému zraku na první pohled skryté.
„Na svůj bog ať si každý píše, jak chce. Je to jeho názor, jak je vhodné psát.“
— To bych čekal od B-H.
Já tomu teda věřim. A je mi moc líto nedůvěřivých jedinců...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.